Zvuk
Mezinárodní pás (MP)
Základním stavebním kamenem dabingu audiovizuálního díla je mezinárodní pás. Přichází spolu s originálem. MP obsahuje vše (po stránce zvukové), co je v originále, kromě dialogů. Většinou se stává, že mezinárodní pás má mezery. To je způsobeno právě tím, že kontaktní zvuk, který se natočí přímo při natáčení (například venku), obsahuje dialogy, ale zároveň i ruchy. Proto tato část není v mezinárodních pásech. Pokud nějaká část v mezinárodních pásech chybí, dodatečně se dodělá, doplní se ruchy, atmosféry, popř. i hudba.
Výsledná mixáž
Po natočení a sestříhání dialogů dabingu nastává tzv. mix. Úkolem mistra zvuku je především přiblížit zvuk jazykové mutace zvuku originálu tak, aby divák nabyl dojmu, že postava na plátně či obrazovce mluví tím jazykem, ve kterém dabing vzniká. Dbá obzvláště na srozumitelnost a používá prostředků k dosažení co nejvěrnějšího zvuku prostředí, ve kterém se scéna odehrává. Pokud divák zavře oči, musí poznat, kde se filmová postava právě nachází. Jinak zní zvuk v kostele, v místnosti, v muzeu a jinak na ulici. Pro mix se používají míchací haly, které musí splňovat požadavky na formát zvuku, ve kterém dílo vzniká.
Formáty
Stejně jako se vyvíjela technologie zpracování obrazu, vyvíjel se i zvuk. Od Chaplina, který s nástupem zvukového filmu končil, až po současnost pánů George Lucase, Stevena Spielberga, Olivera Stonea a jim podobným, kteří využívají různých nejmodernějších systémů zvukových formátů k naprostému pohlcení diváka a jeho vtažení do děje a prostředí filmu. Spolu s jejich nejvěrnějším pomocníkem, panem Rayem Dolbym, dokáží diváka přenést třeba do Jurského parku, či na palubu Titanicu.
Pokud originál přijde na nosiči s formátem STEREO, výsledná mixáž bude též STEREO. Totéž platí pro formát MONO, SDDS, DOLBY, aj.
Ray Dolby má na svědomí nejen veškeré protišumové vynálezy a procesory pro prostorový zvuk, ale málokdo ví, že je spoluvynálezcem prvního fungujícího videomagnetofonu, jenž se stal zakladatelem pro všechny následující systémy magnetického záznamu obrazu.
Zatím nejnovějším formátem je DOLBY Digital, což je 6 diskrétních zvukových kanálů (levý, pravý, střed, levý zadní, pravý zadní, střed zadní) zaznamenaných v kompresi AC3 buď na celuloidu, nebo na DVD společně s obrazem. Zvukař zde musí dodržet směrovost. Připravují se již sedmi a osmi kanálové systémy.
Další informace lze nalézt na stránkách www.dolby.com
Natáčení hudebních synchronů
V řadě filmů je hudba i zpěv na mezinárodním pásu. V některých případech je nezbytné nazpívat české znění písně, zvláště tehdy, když píseň svým obsahem sděluje část děje. Není – li píseň funkční, je ponechána v původním znění. O jazykové úpravě písní rozhoduje dramaturg s režisérem.
Natáčení zpěvu a hudebních synchronů v dialogovém studiu je velmi náročná práce. Dabingové studio nemá k dispozici speciální prostory pro natáčení hudebních synchronů, proto využívá místnost s proměnnou akustičností (reverberační místnost). Ke spolupráci je přizván dirigent, který odposlechem pořídí notový záznam pro zpěváka a v některých případech i notový záznam pro nástrojové skupiny s vlastní instrumentací (přizpůsobenou akustickým podmínkám studia). Je-li v mezinárodním hudebním pásu pouze hudební doprovod písně (tak má být totiž hudební pás vyroben), je nazpívání českého znění poměrně jednoduché. Při natáčení se použije playbackové techniky. Jestliže je v hudebním pásu cizojazyčné znění písně společně s hudbou, je nutno pro znění české písně natočit hudební doprovod (playback). Dirigent musí mít zkušenost a cit pro specifickou práci při natáčení hudebních synchronů.
Natáčení ruchů
Součástí technologie dabingu je i natáčení ruchů, které dokreslují zvukový obraz doprovázející vizuálně vnímaný děj filmu. K dodávaným rozmnožovacím materiálům patří mezinárodní ruchový míchací pás. Někdy nemá ruchový pás vyhovující kvalitu. Chybí například zvuk kroků, atmosféry a přirozené zvuky (reálné i nereálné). Mistr zvuku při kontrole pásu zjistí jeho kvalitu a určí, které ruchy se budou dodatečně vyrábět a jakým způsobem. V ruchovém studiu se vyrábějí reálné zvuky, které vycházejí z ruchů přirozených, vyskytujících se v přírodě. Ruchy reálné jsou tedy takové, které se vytvářejí uměle a imitují ruchy či zvuky přirozené. Ruchy ve zvukovém filmu jsou součástí dramatické stavby a tvůrci s ruchy často pracují, chtějí-li dotvořit náladu obrazového děje. Ruchy jsou nositelem zvukové kulisy, napětí a mají dramatické poslání. S ohledem na akustickou paměť člověka je nutné koncipovat ruchovou složku jednotlivých obrazových scén tak, aby vjem diváka odpovídal jeho zvukové zkušenosti. Ruch zastupuje zvuky prostředí, je zdrojem dramatického či psychického napětí a tvoří i abstraktní představu pohybu v některých dějových situacích filmového obrazu. V případech, kdy obrazová scéna je doplněna hlukem mimo obraz (například hlukem, který není synchronní s obrazem), vytváří v divákovi myšlenkové odezvy a emoce zvyšující dramatičnost děje (například bouře, výbuch, blížící se kroky atd.). Mistr zvuku musí porozumět dramatické stavbě scény, citlivě stylizovat a nasnímat jednotlivé zvuky. Proto je nutné, aby mistr zvuku dabingu viděl několikrát původní znění filmového díla, vtiskl si do paměti zvukovou složku filmu a konfrontoval zvukový obraz originálního filmu s mezinárodními ruchovými a hudebními pásy.
Ruchy (hluky) jsou většinou neartikulované nehudební zvuky. Pro film se zpravidla vytvářejí uměle. Ruchař je pracovník, který vytváří synchronní ruchy (hluky), obsažené v obraze. Musí být vynalézavý, musí mít cit pro charakteristiku zvuku, smysl pro rytmus zvuků a musí znát prostředky, kterými lze některé zvuky velmi věrně napodobit. Musí citlivě rozlišovat křivku nálad (například prudké a vzteklé bouchnutí dveřmi v rozčilení, doplněné rychlou ráznou nebo těžkou chůzí, prudké nebo mírné položení skleničky, nervózní přecházení apod.). O jeho návrzích rozhoduje režisér společně s mistrem zvuku.
Natáčení sborů (davové scény)
V řadě filmů jsou davové scény (komparsní scény). Jejich originální znění je ve většině případů srozumitelné (zvláště provolávají-li se hesla nebo skandují celé věty, jejichž obsah má význam pro děj filmu) a proto musí být přemluveny do českého znění. Technologie natáčení je obdobná jako při natáčení dialogů s tím, že délky smyček jsou větší a počet aktérů simulujících dav je značný (20-30 osob). Dabují výkřiky davu, skandují hesla, vyjadřují překvapení, údiv, smích a potlesk, nesrozumitelnou mluvu a nesrozumitelný hluk prostředí, a to synchronně s obrazem originálu.
