Technologie dabování
- Základní fáze výroby dabingu
- Vývoj technologie
- Technologické možnosti záznamu zvuku
- Příklad technologického postupu při výrobě dialogů
Základní fáze výroby dabingu
Technologie výroby dabingu se dá rozdělit na tyto čtyři základní body:
- Příprava (viz. Produkce, Překlad, Úprava dialogů,...)
- Natáčení dialogů
- Střih dialogů (dostřih)
- Výsledný mix (viz. Zvuk - Výsledná mixáž)
Vývoj technologie
Technologie byla, je a bude závislá na technických možnostech doby. Technologie se neustále vyvíjí. V zásadě existují dva technologické směry výroby dabingu - dabing smyčkový a dabing kontinuální. V současnosti jsou zde zastánci obou směrů a vedou se vášnivé debaty na téma, který je lepší.
Nejdříve se používal kontinuální dabing a následně smyčkový, dnes dochází k návratu zpět k dabingu kontinuálnímu. V ranných počátcích televize byl dabing převratným vynálezem a vzhledem k nedostatku zvukových záznamových zařízení se film, včetně dabingu, vysílal živě. Film se zkoušel několik dní jako divadelní hra a pamětníci tvrdí, že větší nervák, než dabing rovnou do éteru, nezažili.
Smyčkový dabing filmový
Technologie dospěla tak daleko, že umožnila zaznamenávat zvuk a používat smyčkování (rozstříhání filmu na smyčky), proto se upouštělo od dabingu kontinuálního.
Filmový pás, rozdělený do smyček, se dal do projektoru a herci dabovali jednotlivé smyčky. Jedna smyčka trvala 10 - 30 sekund a neustále se opakovala = nekonečná smyčka. Začátek smyčky se označil synchronem - zvukovou značkou (pípancem) a obrazovou značkou (kolečkem). Při nahrávání zvukové stopy se pípanec používal k synchronizaci.
Smyčkový dabing spočíval v tom, že se sejdou všichni herci, kteří jsou obsazeni ve smyčce a namlouvají dohromady. Výhodou této technologie je fyzická přítomnost herců, jež umožňuje kontakt mezi dabéry, stejný, jaký měli herci při natáčení originálu. Nevýhodou je nákladnost, způsobená přítomností více dabérů najednou ve studiu. Pokud je scéna dlouhá, musí se ještě upravit do menších smyček. Z toho plyne, že je pro herce náročné strefit se do stejné intonace, jako v předchozí smyčce.
Smyčkový dabing televizní
Ve své podstatě je obdobou dabingu filmového, ale nepracuje se zde s filmovým materiálem, nýbrž s videotechnologií, což je nesrovnatelně levnější a umožňuje použití vícestopého záznamu. Toto je výsadou dabingu kontinuálního, takže se rozdíly stírají.
Kontinuální dabing
Jeho principem je kontinuální namlouvání díla od začátku do konce. Využívá se k namlouvání jednodušších audiovizuálních děl, ale i náročných filmových projektů. Používají se při něm také jakési smyčky, ale tyto nejsou předem dané a určují se až v průběhu práce. V praxi to vypadá tak, že dabér se podívá na delší úsek filmu (až 2 minuty). Potom se film vrátí na začátek pasáže a herec namlouvá danou postavu, dokud neudělá chybu. V ten okamžik se film zastaví, vrátí se o několik vteřin zpět. Záznam se pustí a herec naváže těsně na okamžik před svou chybou. Nezáleží na tom, jestli jsou ve studiu přítomni všichni herci, účinkující v dané scéně, či jestli se používá vícestopé technologie záznamu, která je samozřejmě výhodnější.
Technologické možnosti záznamu zvuku
Optický záznam
V počátcích dabingu neexistoval magnetický záznam zvuku, zvuk se zaznamenával do optické kamery. Byla to převratná novinka, která umožňovala dodatečný střih a úpravu dialogů. Velikou nevýhodou bylo to, že pokud se namluvení dané smyčky nepovedlo, musel se materiál zahodit, jelikož byl již jednou osvícen.
Magnetický záznam
Po optickém záznamu následuje magnetický záznam. Výhodou tohoto záznamu bylo, že se dá použít vícekrát a dá se smazat pro další použití. Pro primární záznam se používaly 1/4" magnetické pásy. Protože se střih prováděl ve filmových střižnách a také kvůli kompatibilitě míchacích hal, synchronizaci atd., bylo třeba zajistit stejný formát, jaký se používal u klasického filmu. Potom se provedený záběr přepsal na 35 mm magnetický pás, jež putoval do již zmíněné střižny na přípravné úpravy v synchronu a přípravu na mix.
Vícestopý záznam
Nástupem digitální techniky vznikla možnost používat vícestopý záznam. Ať už se používá smyčkový či kontinuální dabing, nemusí být přítomni všichni herci. Takový postup je časově náročnější. Náročný je hlavně pro zvukaře a režiséra. Režisér musí hlídat provedení, herci nemluví spolu (může nastat jiná intonace hlasu dvou hlavních postav). Naproti tomu je nahrán hlas každého dabéra ve zvláštní stopě - to je výhoda pro pozdější editaci a zpracování a tudíž je vhodné natočit dabing postavu po postavě, zejména kvůli závěrečnému nastavení poměrů a střihu.
Naprostým výkřikem moderní techniky je používání počítačů k záznamu, editaci a mixu filmu. Počítače umožňují použít třeba až 64, 128 nebo v podstatě spíše nekonečno zvukových stop záznamu v dokonalé kvalitě. Běžnou terminologií ve studiích jsou pojmy jako 192 kHz, 24 bit, AC 3 apod.
Příklad technologického postupu při výrobě dialogů
Zákazník dodá Betacamovou (či jinou - např. Umatic) kazetu (zvuk je ve 4 stopách - 2 stopy originální zvuk + 2 stopy mezinárodní pás). Jako první krok následuje příprava.
Výroba pracovních kopiích (submasterů)
1) pracovní kopie pro studio
2) pracovní kopie pro překladatele (VHS) - překladatel má k dispozici dialogovou listinu v originále
3) Pracovní kopie pro režiséra a pro úpravce (pokud je režisér zároveň úpravcem, postačí jedna VHS)
Důvody pro výrobu pracovních kopií
1) master se vrací
2) master se nesmí poškodit
3) odběratel požaduje jiný záznamový formát, než je master
4) dabingové studio pracuje s jiným formátem
5) vysílací kopie po doplnění o nový český zvuk a titulky je určena přímo k odbavování
Dalším krokem při výrobě dabingu je tzv. casting. Režisér ve spolupráci s produkčním, popřípadě zvukovým mistrem vybere herce. Určí časový rozvrh pro jednotlivé herce podle toho, jak je budou potřebovat k natáčení. Pro běžný dabing je třeba v průměru 10-13 lidí. Pro náročný dabing někdy i 30 lidí. Průměrný americký film zabírá 50-250 lidí, proto se může stát, že jeden český dabér namlouvá více postav. Nikdy však nemůže jeden herec dabovat více než jednu hlavní roli.
Dalším krokem je samotné natáčení dialogů. Nahrává se na 8-16 stop. V ideálním případě trvá natáčení 1-2 dny. Poté následuje dostřih a mix, který trvá kolem 1 dne.
Konečný výsledek zahrnujeme na šestistopý záznam a to tak, že 2 stopy zabírá originální zvuk, 2 stopy mezinárodní pás a 2 stopy smíchaný dabing.
Výsledný mix se vpíše do dvou podélných stop na Betacam, odevzdá se zákazníkovi a majitel produkční společnosti žádá o zaplacení zakázky.
