Dabing - Zpracování cizojazyčných filmů

Úvod

Úvod do dabingu

Bouřlivé změny, které nastaly v české společnosti po pádu komunismu v roce 1989, se zásadním způsobem dotkly i českého dabingu. Plné otevření trhu pro zahraniční filmy, vznik více televizních kanálů, založení sítí videopůjčoven a obrovský rozmach reklamy, to vše vyvolalo enormní poptávku po českém dabingu.

Prakticky okamžitě bylo zřejmé, že dosavadní výrobní kapacity - vyhovující omezené poptávce, které z politických i ekonomických důvodů diktoval minulý režim - nemohou stačit.

Původní tzv. smyčkový dabing, herci mluví celou smyčku (přítomni jsou všichni herci) - tj. určitou část - opakovaně a tak dlouho, dokud s ní režisér není spokojen, prostě nedokázal zmíněný hlad uspokojit - a to jak co do objemu výroby (požadované novými televizemi a videodistributory), tak i snahy o snižování nákladů (která je nedílným znakem svobodné tržní ekonomiky, kterou se česká společnost po roce 1989 rozhodla budovat).

Prvotní pokus uspokojit tuto poptávku titulkováním se setkal se zásadním nesouhlasem diváků (především v televizi a ve videopůjčovnách). V zemi, jejíž obyvatelstvo není příliš jazykově vybaveno, byl takový odpor pochopitelný. Titulky totiž pokrývají zhruba jednu třetinu celkových dialogů. To vyvolává zvýšené riziko tvorby nevýstižných či nesrozumitelných překladů, které mohou zásadním způsobem pozměnit smysl dialogů a ochudit tak diváka.

Proto vzniklo mnoho nových dabingových studií. Režiséři, zvukaři, technici i další, v oboru se pohybující, profesionálové se rozhodli využít zmíněného přebytku poptávky i možnosti nově a soukromě podnikat. Založili dabingové studio, které nabízelo jiný než dosavadní způsob: šlo o tzv. kontinuální dabing, kdy se hercům, pokud režisér není s jejich výkonem spokojen, nepouští znovu celá epizoda, ale jenom ta část, v níž udělali chybu. Tak také tyto firmy nabízely to, co stará studia nebyla schopna - totiž možnost nadabovat některé materiály třeba i za jeden den.

V prvním období českého kontinuálního dabingu si například majitelé distribučních firem sami výrobu produkovali a filmy se dabovaly jen v pěti lidech.

Protože tato studia zakládali především - jak již bylo řečeno - lidé s technickými znalostmi, obsahová kvalita samotného dabingu zaostávala. Postupně však začaly vznikat týmy lidí, kteří začali dělat dabing jako své hlavní povolání. Firmy, které si dabing zadávaly, požadovaly jeho vyšší kvalitu. Navíc majitelé, kteří si původně dabing produkovali, začali své podnikání rozšiřovat a potřebovali zaměstnance, kteří by vyráběli dabing právě pro ně.

Na trhu se tak ustálilo několik dabingových studií, která již vyráběla dabing, který měl jistou základní úroveň.

V době největšího rozmachu existovalo v Praze a blízkém okolí 40-50 studií, nyní jich je přibližně kolem 30, denně chrlících dabing zhruba jednoho celovečerního filmu.

Kontinuální dabing, který vznikl v 90. letech už se natolik rozšířil a dále rozšiřuje, že srovnání s tradičním smyčkovým dabingem - z praktického hlediska dnešní situace - ztrácí smysl.

Přemluvení cizojazyčných filmů

Základní rozdělení a postupy

Kino

Video

Televize

Autoři:    Linda Bajerová   Karolína Škvorová   Vojtěch Tomíček   Kontakt na autory   © 2002-2023